Správný kurz je skoro vždycky na jih

V prvních dvou srpnových týdnech se 10 mladých (téměř všichni z AG) s p. Gambou a Zahradníčkem zúčastnili společně s mladými Bulhary akce „Správný kurz“ v Bulharsku. Organizátory byly Kolpingova rodina Brno I. a Don Bosco Bulgaria Foundation, finance získány z programu EU Erasmus+.




Správný kurz je skoro vždycky na jih

Prázdniny jsou už minulostí rychle se vzdalující a nám zbývají jen vzpomínky a nostalgie. Cesta na Jih bývá od pradávna spojována s kusem dobrodružství, odvahy a pocitu něčeho tajemného a magického. Jiná kultura, jiní lidé, s nimiž se pojí jiné zvyky. Někdy danou zemi jen prolétneme, jindy zastavíme, zakořeníme, použijeme zrak, ohmatáváme prostor chutí, dotykem, zvuky.

Myslím, že každá výprava na jih, na Balkán, nutí člověka, který si ještě ponechal kus přepychu v tom, že se umí divit, žasnout nad krásou, jež jej tam obklopuje. Je to prostředí inspirující naše smysly i srdce. A když vám v tom pomůže ještě místní Romská komunita, pak se dějí věci.

Taky některá slova vnímáte pohádkově? Což třeba tyto: Kazanlak, Trigrad, Stará Zagora, Rodopy, Bačkovský monastir, Ďaolskoje grlo, Burgas. Při naší prázdninové cestě po stopách lidí, kultury a přírody Bulharska jsme místa s těmito pohádkovými názvy navštívili. A neputovali jsme sami. Celá akce se uskutečnila ve spolupráci se Salesiánskou komunitou pracující v Bulharsku a s jejími svěřenci. Člověk jeden druhého nejlépe pozná na cestě, praví jedno přísloví. My po Bulharsku putovali společně se Salesiány a místními Romy. Řekl bych, že pro spoustu zúčastněných jedinečná zkušenost.

Dívat se na svět kolem sebe nejen svýma očima, tím co znám, ale zkusit se přizpůsobit a chápat i jiné myšlení, jinou životní zkušenost je v dnešní době víc než důležité. Náš pobyt ovšem nebyl jen putování. Účastníci se snažili seznámit se s kulturami a naučit se věci, které jsou tomu kterému národu vlastní. A tak se společně tančila česká polka i cikánský kjuček, vařilo se české i bulharské jídlo. Díky mini referátům vypracovaným oběma stranami jsme se seznamovali s Cyrilicí, východní liturgií, přírodou Rodop, jak přežít v přírodě, kde vlastně leží Kroměříž i jaké můžeme potkat komplikace v češtině nebo romštině. Svět je barevný a ještě stále je krásný. Proč jej nepoznávat? A když k tomu ještě přibereme jiné, tak více než kdy jindy platí, že víc očí víc vidí. A určitě i barevněji. Vím, že je to velmi krátká zpráva a určitě by si zasloužila více prostoru. Jenže, ruku na srdce, kdo vydrží číst sáhodlouhé pojednání? Některé zážitky jsou a zůstanou nevyslovitelné, hluboko uvnitř paměti. Jiné zaznamenala kamera, ale velká většina z nich je zachycena v deníku expedice. Ten byl psán po celou dobu našeho putování.

Tudíž pokud by vás zajímalo, co jsme prožili, můžete se zeptat kohokoli z účastníků, nebo se stavit za panem Zahradníčkem popovídat, anebo, a to bude úplně nejjednodušší, když uvidíte někde pozvánku, tak si sbalit věci a vyrazit prožít všechno na vlastní kůži.