AG na 100. katolických dnech v Lipsku

Bohatý duchovní, ale i kulturně-politický program nabídly široké veřejnosti 100. katolické dny v německém Lipsku. Se Sdružením Ackermann–Gemeinde vyrazila ve dnech 25.–29. 5. 2016 do Německa také desetičlenná skupina studentů a pedagogů z Arcibiskupského gymnázia.

Společně s německými katolíky jsme se účastnili každý den mše svaté, při zajímavých setkáních procvičovali své jazykové dovednosti, seznamovali se s německou kulturní produkcí všeho druhu a ti náročnější vyhledávali přednášky a besedy k ožehavým tématům dnešní doby. Vedle poutavých vystoupení předních teologů jako jsou Anselm Grün nebo Tomáš Halík bylo asi nejzajímavějším zážitkem posezení u kulatého stolu s uprchlíky, které organizovalo Sdružení Ackermann-Gemeinde.

Celá německou stranou dokonale připravená akce se nesla v duchu hesla „Hle, člověk.“ a hlavním posláním i náplní většiny kázání bylo poukázat na to, že křesťan má přijímat člověka v jakékoliv situaci tak, jak to činil sám Ježíš.

Romana Popelková




Katholikentag očima jedné ze studentek:

Katolické dny? Cílem této akce je, aby se katolíci z Německa a okolí setkali, obohatili jak kulturně, tak duchovně, navázali nová přátelství a hlavně, aby viděli, že v tom nejsou sami. Setkání se koná jednou za dva roky. Letošního stého jubilejního ročníku v šestisettisícovém Lipsku se zúčastnilo i osm našich studentek v doprovodu dvou paní profesorek.

Nespokojíte se s tímto strohým popisem. Rádi byste věděli, jak jsme si akci užili a co jsme zažili. Tak čtěte dál!

Začnu zážitky a pocity vlastními. Prostě úžasné! Procházela jsem se po městě. Poslouchala pouliční zpěváky a dost dobré koncerty. Nakupovala, povídala si, procvičovala němčinu, snažila se pochytit alespoň pár vět z kázání a přednášek a pořádně si užívala skvělé atmosféry a sluníčka.

A jak náš výlet probíhal.

Je středeční ráno okolo sedmé a já dorážím na kroměřížské nádraží. Náš vlak však nabírá pořádné zpoždění a nám tedy hrozí, že nestihneme rychlík do Prahy vyjíždějící z Hulína. Ten ale také nestíhá a to znamená, že my stíháme. V Praze máme asi dvě hodiny na to, abychom sběhly centrum a pak již hurá autobusem do Lipska. Na místo dorážíme chvíli před šestou. Ubytujeme se ve škole, kde se seznámíme s černochy, a pak vyrážíme do ulic města.

Čtvrteční den zahájíme velkolepou mší, při které nás dokonce chrání odstřelovači hlídkující na okolních střechách. Poté se každý vydá svou cestou, neboť program, který jsme obdržely již v autobusu, má asi tolik stran jako Vojna a mír. Někdo tedy volí přednášku a jiný radši koncert či procházku. Scházíme se až k večeru, abychom si poslechly koncert dětského sboru s orchestrem. Chceme se zdržet jen chvíli, ale vystoupení je naprosto úžasné, a tak zůstáváme až do konce. Nabitý den následně zakončujeme poklidným průvodem s křížem, který se koná u příležitosti slavnosti Božího těla.

Na páteční ranní mši je přítomen kardinál Vlk a jako bonus i český hudební doprovod, takže si konečně i pořádně zazpíváme. Po mši navštívíme 92 metrů vysoký památník s vnitřní expozicí, který připomíná porážku Napoleona u Lipska roku 1813. Zaplatíme velmi výhodné vstupné pro školní skupiny a už stoupáme do prvního patra, kde se nachází „hudební sál“ s nádhernou akustikou. Zazpíváme si Siyahamba a už zase šlapeme po schodech. Z vrcholku památníku shlédneme město, pořídíme fotky a seskáčeme těch 500 schodů zase dolů. Část odpoledne někteří z nás stráví v Primarku. Scházíme se opět až k večeru, abychom si poslechly velkolepý a capella koncert skupiny Wise Guys.

Sobotní den trávíme každý po svém. Takže většina z nás navštíví stánky různých křesťanských sdružení, kde si německy popovídá, poslechne si koncert, zajezdí si tramvají a hlavně se pořádně spálí. Profesoři volí jako obvykle přednášky, na které si my studenti kvůli nedostatečné znalosti jazyka netroufáme.

Ač je to velmi nepříjemné, tak si musíme v neděli přivstat, abychom třídu, ve které jsme nocovali, opět uklidili. Na tabuli druháčkům zanecháme milý vzkaz a odjíždíme na nádraží, kde si uložíme věci. Následuje závěrečná mše na přeplněném náměstí a rychlý úprk do fronty pro věci. Pak už jen počkáme na autobus a rychlostně jedeme do Prahy, neboť nám nesmí ujet vlak s místenkou. Čas ve vlaku si krátíme logickými hrami. Já je absolutně nezvládám, a proto radši píšu tuto zprávu.

Závěrem už stačí jen dodat, že jsme se vrátili v pořádku a hlavně poděkovat paním profesorkám za umožnění akce. Takže děkujem.

Anna Janišová, 2. S