Duchovní obnova biřmovanců Hutisko

V rámci přípravy na biřmování se tři skupinky biřmovanců zúčastnily ve třech květnových víkendech duchovní obnovy na Hutisku. Zde jsou postřehy některých z nich.

Ve čtvrtek 12. 5. 2016 se kluci, kteří se chystají přijmout svátost biřmování, vypravili s bratrem jáhnem na duchovní obnovu na Hutisko. Jelikož jsme netrefili tu správnou zastávku, tak jsme si udělali menší asi 6 kilometrů dlouhou pouť. Dorazili jsme v pořádku a čtvrtek jsme zakončili opékáním špekáčků. Pátek byl deštivý, ale i přesto se někteří odvážlivci vydali na pomoc Brunovi do lesa. Po práci, aby čas nestál, jsme se modlili, odpočívali a někteří hráli karty s bratrem jáhnem. Pan Souček jakožto hlavní kuchař vařil výborná jídla, mezi nimi hlavně skvělé buchty. V pátek večer nám nastalo silentium, neboli ztišení, kdy jsme se spolu nesměli bavit. V sobotu nám dával otec přednášky a krátké katecheze, o kterých jsme pak v tichu rozjímali. Jelikož na sobotu připadala Slavnost Seslání Ducha Svatého, tak jsme společně nachystali slavnostní vigilii s celonoční adorací. Mše byla překrásná. Vigilie s celonoční adorací patřily asi k nejsilnějším momentům, které jsme zde zažili. Neděli jsme pak začali mší svatou, která přímo navazovala na adoraci. Po společné snídani se všichni vrhli na úklid a troufám si říct, že jsme ho zvládli perfektně. Rozloučili jsme se s Anežkou a Brunem a vyrazili zpátky na AG. Odvezli jsme si odtud plno zážitků, prožili jsme zde plno silných chvil.

Tomáš Sladký, 2. B


První skupinka biřmovankyň se ve čtvrtek 19. 5. vypravila na duchovní obnovu na Hutisko. Pro mnohé z nás to byl přímo konec světa. Roubené chaloupky, všude kolem vás krásná příroda, zpěv ptáků a výhled na kopce, které vás obklopují ze všech stran. Večer jsme si u ohně opékaly buřtíky a pak nás čekala společná modlitba v kapli. V pátek jsme měly menší rozcvičku – vyběhnout na kopec ke kříži, kde byla ranní modlitba. Hlavním pátečním programem byla práce a to čištění borůvčí. K večeru jsme si vyšláply na procházku společně se sestrou Emanuelou a slečnou Aničkou. Po cestě jsme se také pomodlily růženec. Když jsme došly ke křížku, sluníčko právě vycházelo zpod mraků a my jsme za zpěvu pozorovaly západ. Úžasná podívaná. Od otce Martina jsme pak měly první katechezi a film, po kterém nám začínalo silentium. V sobotu ráno jsme měly mši svatou a po celý den nás pak čekaly katecheze. Po každé katechezi jsme měly prostor na rozjímání. Vyvrcholením tohoto dne byla adorace a půlnoční požehnání. V neděli nás pak čekal úklid a balení, ale ještě před tím mše svatá na slavnost Nejsvětější Trojice.

Tyto rekolekce byly pro každou z nás velkým obohacením. Člověk se zde mohl opravdu zastavit a zapomenout na každodenní starosti. Dokázal pak lépe naslouchat Božímu hlasu a rozpoznávat jeho plán s každou z nás. Chtěly bychom poděkovat slečně Aničce a sestře Emanuele za vynikající jídlo, budíčky a každý úsměv, také majitelům Anežce a Brunovi, otci Martinovi za duchovní vedení a také Pánu za možnost strávit tyto dny v Jeho blízkosti.

Marie Pavlasová, 2. C


Abych pravdu řekla, nejdříve jsem se docela bála jet na Hutisko. Všichni okolo mě říkali, jak je to super a jak si to každý z nich užil, i když se jim tam předtím moc nechtělo. Bála jsem se, že já budu výjimka, a že to neprožiji tak, jak bych chtěla. Ovšem opak byl pravdou. Celý program byl super a moc jsem si ho užila od začátku až do konce. Ať už to byl výšlap, práce, přednášky nebo bohoslužby. Nejvíce ze všeho se mi však líbil film Bůh není mrtvý. Byl to film, který určitě oslovil všechny holky, které tam byly. Každá v něm našla něco, z čeho může čerpat inspiraci. Myslím, že Hutisko je místo, kam by měl každý aspoň jednou zajet.

Kristýna Schindlerová, 2. A