Městečko Palermo se probouzí

Projekt Erasmus+ umožňuje zahraniční cesty za vzděláním nejen vysokoškolským studentům, ale také učitelům. Díky šikovným kolegům – V. Zahradníčkovi, L. Váňové a J. Korkischové (kteří kvalitně vyplnili všechna potřebná lejstra), s nimiž jsem o projekt žádala (každý z nás si ale vybral jinou zemi a také náplň), a penězům z balíku Evropské unie – jsem mohla na týden odletět za poznáváním a vzděláváním na Sicílii. Výchozím bodem projektu bylo městečko Palermo, nechvalně známé především kvůli mafii, ale o tom až později…

Féničané, Řekové, Kartaginci, Římani, Arabové, Normani, Němci, Španělé, Italové. Sicilská historie zahrnuje všechny významné epochy a vlivy v evropské historii a kultuře. Projekt Sicily – Chain of civilisations měl vyústit v základní diskuzi o tom, zda je střídání civilizací obohacením či kolizí/střetáváním, tedy velmi aktuální evropské téma, což mě zlákalo. O tomto problému jsem hned první den zapředla hovor s naší skvělou průvodkyní Jacqueline, rodilou Italkou žijící na Floridě (autorkou několika knih o Sicílii, její historii a tamějších lidech). Na otázku, jaký je rozdíl mezi historickou imigrací, jež se zdála skutečným obohacením Sicílie, navíc vedoucí k toleranci mezi různými vyznáními, a dnešní imigrací, odpověděla, že někdejší panovníci byli silnější, právo tvrdší a vymahatelnější, lidé ochotnější tvrdě pracovat než je tomu v současnosti.

Projekt Sicílie – řetězec civilizací nebyl jen exkurzí typu „Vlevo vidíte, vpravo spatříte…“ Účastníci (Řekové, Portugalci, Litevky, Belgičanka, Holanďan, jeden napůl Angličan, napůl Ital a moje maličkost) se museli aktivně zapojovat do každodenního nabitého programu, jehož součástí bylo sehrát roli historické postavy (např. geografa al Idrisiho nebo Garibaldiho), ve skupině ztvárnit jednu scénu ze známého italského filmu Gepard, z období risorgimenta, a také přeložit báseň do vlastního jazyka (skladatel mezi námi ji měl navíc za úkol zhudebnit a společně jsme ji pak zpívali na návštěvě jejího autora). To byl den, který mě osobně zasáhl nejvíce. A v této souvislosti se vracím k oné mafii. Určitě všichni znáte hru Městečko Palermo. Michelangelo Balistreri, majitel ančovičkárny, přilehlého muzea, básník, zpěvák a skvělý hostitel a bavič nás pozval, aby nás přátelsky pohostil, provedl muzeem a pozval nejlepšího sicilského kytaristu, aby podbarvil naše překlady Michelangelovy básně, kterou složil na počest blahoslaveného kněze Giuseppe Puglisiho, jehož nechala zavraždit mafie, neboť se o ní nebál adresně mluvit z kazatelny a snažil se dětem z ulice poskytovat lepší podmínky ke vzdělání i životu. Až po návštěvě Michelangela jsme se dozvěděli, že po něm nedávno mafie žádala výpalné. Na výhrůžku „Jestli nezaplatíte, nebude se to našemu velkému šéfovi líbit,“ odpověděl, že má nad sebou mnohem většího „Šéfa“, kterému se jednou bude zodpovídat. Ano, městečko Palermo se probouzí, ale tak, že přibývá lidí, kteří se staví proti mafiánským praktikám a odolávají jejím vyhrůžkám. A to je poselství pro kteroukoli zemi, kde se rozmáhá nějaká „nekalá praktika“.

Mgr. Martina Sedláčková