Politika není nudná. Občas

Dne 17. 3. v brzkých ranních hodinách vyrazili studenti Vladimír Novotný a Jan Špaček na cestu do Liberce, aby se zúčastnili 18. ročníku Národní výběrové konference Evropského parlamentu mládeže České republiky. Bystrá mládež ze všech koutů Evropy se složitými anglickými výrazy snažila rozlousknout ty nejzáludnější problémy, s nimiž si zahřívají mozkovny ty největší politické kapacity.

Neprodleně po příjezdu jsme byli rozděleni do komisí s různým geopolitickým zaměřením (zahraniční věci, životní prostředí, ekonomika atd.) a začal intenzivní teambuilding (pokud si nejste jistí významem tohoto výrazu, sjeďte o pár článků níž, tam to zástupci SPAGu vysvětlili naprosto náramně). Po úvodním dnu týmové socializace a navazování životních vztahů jsme se konečně pustili do té skutečné práce. Byl nám představen problém evropského významu a my jsme měli zbytek zasedání na vypracování komplexního řešení. Byla to námaha, velká dřina. Po létech ve společnosti českého školství jsme konečně museli zapojit mozek, mnozí z nás, včetně mě, začali poprvé pořádně přemýšlet. Veškeré naše snažení vyvrcholilo posední den velkou, celodenní schůzí, na které se naše návrhy odhlasovávaly. Úderné argumenty létaly vzduchem, mladé mozky nekompromisně pracovaly, propisky cvakaly. Atmosféra toho dne byla naprosto nepopsatelná, a proto se ji nebudu snažit nijak přibližovat. Po drsných 8 hodinách byly všechny návrhy zhodnoceny a po dojemném loučení jsme vyrazili zase zpátky do Hanáckých Athén.

Takže asi takto nějak probíhalo zasedání Evropského parlamentu mládeže. A k tomu ještě tuny dobrého jídla, spousta probdělých nocí a jedna pěkně divoká tancovačka, ale to už je vedlejší.

Stejně jako na předávání libovolných cen i zde se hodí poděkovat. Předně Arcibiskupskému gymnáziu za poskytnutí skvělé a nezapomenutelné příležitosti, jmenovitě pak p. uč. Ivetě Peňasové, bez které by se nic z tohoto neudálo. Dále pak také našim spolužákům, přátelům a hlavně veteránům konferencí Evropského parlamentu mládeže Kamile Zahradníčkové, Josefu Kvapilíkovi a Anně Hovorkové za skvělou přípravu a několik užitečných rad. Mému kolegovi Vladimíru Novotnému za skvělou reprezentaci školy a výborné argumenty v debatách. A v neposlední řadě také delegaci z Gymnázia Kroměříž, kteří nám byly po cestě jak do Liberce, tak i z Liberce doslova druhou rodinou. Děkujeme.

Nemůžu si pomoct, ale na závěr budu možná lehce patetický. Liberec si musíte zažít. Je to velká zkušenost a každý si tam najde něco svého. Je to náročné, ale můžu vám slíbit, bude na co vzpomínat. Tak se těším, příští rok.

Jan Špaček