Vojenský kaplan a mise v Afganistánu

Je role církve v armádě důležitá? Co byste vzkázal studentům? Jak máme nahlížet na migrační krizi, ozbrojené konflikty – zejména na Východě? To jsou některé z otázek, na které se snažil odpovědět Plk. Mgr. P. Jaroslav Knichal ve středu 20. 4. na přednáškách pro studenty 4. ročníků a 5. K. Přijel na pozvání místní skupiny ČKA a AG. P. Jaroslav také sloužil ve středu „studentskou“ mši svatou v kostele sv. Jana Křtitele a ve čtvrtek ranní mši svatou v kapli sv. Stanislava na AG. S Kroměříží se P. Jaroslav rozloučil společnou snídaní se studenty v čajovně AG.


Průběh dopolední přednášky pro studenty popsal student Kvinty Vojtěch Batůšek:

Mohlo by se zdát, že církev a armáda v dnešní době nejdou moc dohromady. Opak je pravdou! Ve středu 20. 4. nás o tom přesvědčil absolvent Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži otec plukovník Jaroslav Knichal, který je od loňského roku hlavním kaplanem Armády České republiky. Připravil si přednášku pro studenty třetího ročníku a kvinty.

Dozvěděli jsme se, co zahrnuje služba vojenských kaplanů. Ti v armádě nejsou primárně proto, aby vykonávali náboženské obřady, ale zejména, aby doprovázeli vojáky v jejich službě a na misích, pomáhali jim v těžkostech, komunikovali s velením a zajišťovali náležitosti při úmrtí vojáků. Duchovní služba AČR není zřízena jen pro věřící vojáky, ale pro všechny bez rozdílu vyznání. Jedná se totiž o ekumenickou službu, takže kaplani nejsou jen z římskokatolické církve ale i z ostatních církví. Otec Jaroslav nám popsal historii obnovy této služby v české armádě (prvním vojenským kaplanem po roce 1989 byl nový biskup plzeňské diecéze Tomáš Holub.)

Otec Knichal hovořil i o své účasti na zahraničních misích, jak se chovat, když se základna ocitne v nebezpečí a jaký je rozdíl mezi etickým chováním vojáka ve službě a mimo ni. Dověděli jsme se, kde má armáda své kaple a jaké Duchovní služba AČR pořádá pro vojáky akce.

Krátce zavzpomínal i na léta strávená na AG, kde byl prvním prezidentem SPAG. Na konci přednášky byl ještě čas na zodpovězení dotazů od studentů. Přednáška sklidila u studentů velký ohlas.


Večerní přednášku pro veřejnost ve studentském klubu AG obohatila přítomnost dalších dvou přímých účastníků misí, kteří se na misích setkali s P. Knichalem – absolventky AG Martiny Štěpánkové (rozené Neškudlové) a pana Radka Dočkala.

Další fotografie.




Některé otázky a odpovědi:

Baví Vás Vaše služba u AČR?

Ano, baví. Služba vojenského kaplana je pro mě obohacující. Věřím, že vše, co v tomto čase zakouším v armádě, budu moci jednou zúročit ve farnosti, kam budu poslán.

Myslel jste si někdy, že běží poslední minuta Vašeho života?

Skutečnost, že běží poslední minuta mého života, jsem si uvědomoval v každém okamžiku svého působení na zahraniční misi. Tento moment mi pak pomáhal být stále obezřetný a nepodceňovat žádné maličkosti.

Jak vzpomínáte na své studium na Arcibiskupském gymnáziu?

Velmi rád vzpomínám na své studium na AG. Pokud je to jen trochu možné, tak se vracím zpět na gymnázium, ať už na pozvání vedení školy nebo na setkání spolužáků.

Bydlel jste na Domově mládeže? Co si vybavíte, když si v souvislosti s internátem?

Ano, bydlel jsem na Domově mládeže. Vybavím si hlavně nová přátelství, která se na internátu vytvořila. Ať už to bylo při sportu na zahradě, při zpívání ve sboru, při duchovních setkáních atd. Často si na ty okamžiky vzpomenu a jsem za ně nesmírně vděčný. V tuto chvíli mohu říci, že nelituji jediného dne, jediné hodiny prožité na internátu.

Kteří učitelé se Vám nejvíce vryli do paměti?

Kteří učitelé? Nechci odpovídat diplomaticky, že všichni. Nejde však nic jiného říci. Pro mě osobně se všichni vryli do mé paměti a na všechny rád vzpomínám. Každý učitel a na domově vychovatel byl jedinečný. Od každého si člověk mohl vzít něco, co pak dokázal uplatnit ve svém dalším životě. Pokud bych měl opravdu někoho konkrétního jmenovat, tak to bude můj třídní Petr Krejčí a spirituál Jan Bobčík.

Blíží se období maturity, jaké máte zážitky z ní?

Maturita? To už je dávno. Přiznám se, že vlastní den a průběh maturity si moc nevybavuji. Spíše si uvědomuji čas před a po maturitě. Před maturitou to byly pocity obav, strachu, sevřeného žaludku, dám to nebo ne atd. Měl jsem pocit, že čím více se učím, tím nic nevím. Prostě chaos, zmatek. A po maturitě? Neskutečná úleva.

Co byste vzkázal studentům?

Prožíváte mládí svého života. Díváte se vstříc budoucnosti s mnoha očekáváními. Máte své projekty, sny, ideály. Dozrává ve Vás volba pro zbytek Vašeho života. Z tohoto důvodu si kladete mnoho otázek týkajících se bytí člověka, života. V závěru všech je otázka, kde čerpat a jak ve svém srdci vyživovat plamen naděje pro všechny ty otázky a následně odpovědi. V životě nestačí jen materiální dobra a osobní kvality. A tak Vám přeji, ať do svého života, k tomu všemu, přizvete Nejlepšího přítele: Ježíše Krista. Ten, který zahrne celek a který Vám může předložit a darovat to, čeho Vy sami, i přes Vaše kvality, nejste schopni dosáhnout

Otázky kladl Vojtěch Batůšek 5. K