Historie AG


Logo AG

Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži bylo založeno pastýřským listem arcibiskupa Bedřicha Fürstenberka 9. března 1854. Stavební místo pro budovu bylo vybráno v prostoru mezi Mlýnskou branou a chrámem sv. Mořice. Realizace se ujal vídeňský architekt Josef Erwin von Lippert, který ji vyprojektoval ve stylu pozdně romantického historismu. Stavba započatá v roce 1857 byla dokončena roku 1860. Téhož roku byl do školní kaple dodán nádherný oltář z Vídně s figurami dvanácti apoštolů. Celá stavba tehdy pohltila 216 tisíc zlatých. Díky velkému zájmu studentů škola postupem času přestala prostorově dostačovat. Bylo tedy rozhodnuto ústav rozšířit o přístavbu směrem ke kostelu sv. Mořice, jež byla vybudována v letech 1910-1913. K této příležitosti složil oslavnou báseň Karel Dostál Lutinov, známý představitel Katolické moderny. Náklady na rozšíření činily 1 162 022 korun.

Škola byla dvojjazyčná, což umožňovalo českým studentům, kteří zde měli početní převahu, dokonale si osvojit němčinu a naopak. Novému gymnáziu nebyl bohužel dopřán klidný rozvoj, protože 1. světová válka vnesla do jeho zdí zmatek vojenské mobilizace, během které prošlo ústavem na 3000 vojáků. Po vzniku ČSR čekala gymnázium řada změn. Nejvýznamnější byla jeho přeměna na jednojazyčné výnosem ze dne 31. března 1919, v jehož důsledku odešli studenti a profesoři německé národnosti do Bruntálu. Škole však rozchod obou národností neublížil, v roce 1937 patřila mezi největší školy v Kroměříži. Dobou rozkvětu lze označit dobu po roce 1930, kdy se načas zklidnila politická situace. Na počátku roku 1942 bylo AG zabráno německým vojskem a výnosem ministra Moravce bylo 19. 3. 1943 zrušeno, studenti byli převedeni na reálné gymnázium.

Tak došlo k zániku gymnázia a jeho přímým průvodcem byl německý nacismus. Okamžitě po skončení okupace Československa se začalo s opravami budov, aby se školní rok 1945/1946 mohl rozběhnout co nejlépe. Na počátku roku 1947/48 se přihlásilo na gymnázium již 268 žáků. Slibný rozvoj byl však brzy zastaven komunistickým převratem. Nejprve byla škola v listopadu 1948 postátněna, pak bylo rozhodnuto o převedení studentů na reálné gymnázium. Rok 1950 přinesl již druhé ukončení činnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži jako nadregionálního centra křesťanské výchovy a vzdělávání. AG mělo být navždy vymazáno z dějin moravského školství. Prázdniny roku 1950 byly poslední, přes prázdniny se ústav vyprázdnil.

Tentokrát musela škola na svoji obnovu čekat více než čtyřicet let. Podnět vyšel od olomouckého arcibiskupa mons. Františka Vaňáka, bývalého zdejšího studenta. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži bylo slavnostně znovuotevřeno 1. září 1991.



Projev starosty Kroměříže při znovuotevření Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži

(Starosta Kroměříže ing. Petr Kvapilík k 1.9.1991)

Vážený otče biskupe (nyní arcibiskup mons. Jan Graubner), vážení přítomní, srdečně Vás všechny vítám v Kroměříži, kde začínáme s obnovou Arcibiskupského gymnázia. Znovuotevření tohoto gymnázia je nejen významným obnovením duchovní a kulturní tradice, ale je také důležitým sociálním opatřením v našem městě.

Proč má Arcibiskupské gymnázium i svou sociální úlohu?

Sociální encyklika Centesimus Annus Jana Pavla II. Shrnuje dnešní názor křesťanů na organizovanou a tvůrčí lidskou práci v souvislostí s morálními požadavky. Uvádí podmínky, za nichž bohatství není sobeckým nemravným mamonem. Objevuje se významná forma vlastnictví - je to vlastnictví vědomostí, techniky a dovedností. Dnes se bohatství států zakládá z mnohem větší části na tomto druhu vlastnictví, než na vlastnictví přírodních zdrojů. Tyto nové okolnosti jsou také důvodem, proč do osnov Arcibiskupského gymnázia vedle klasických předmětů patří také management, využívání počítačů a komunikačních zařízení, kybernetika, ekologie a podobně.

Mnoho lidí, a bohužel je jich ve světě většina, nemá možnost získat základní poznatky, které by jim umožnily projevit své tvůrčí schopnosti a zvýšit svou výkonnost. Nemají příležitost vstoupit do přediva komunikace a vztahů, jež by jim umožnily zakusit pocit, že jejich schopnosti jsou uznávány a využívány. I když nejsou přímo vykořisťováni, žijí nadále na okraji společnosti, hospodářský rozvoj jde mimo ně a šance na uplatnění stále klesá. Pro chudé ve světě přibyl k nedostatku hmotných statků i nedostatek vědění a vzdělání, který jim znemožňuje vymanit se ze své ponižující poroby. U nás snad takovou situaci zatím nemáme.

Je však přísnou povinností spravedlnosti a pravdy, i tohoto gymnázia, zabránit tomu, aby základní lidské potřeby zůstaly neuspokojeny a aby lidé takto postižení strádali. Je to nerozlučně spojeno s možností přežít a aktivně přispět k obecnému blahu lidstva.

I církve do budoucna budou možná muset podnikat, aby mohly náležitě působit. Alternativou by mohlo být společenské zřízení svobodné práce, podnikání a účasti, které se naprosto nestaví proti trhu, nýbrž požaduje, aby trh byl přiměřeně usměrňován státem tak, aby bylo zaručeno uspokojování základních potřeb celé společnosti. Zisk je regulátorem podniku, ne však jediným. Pojí se k němu i jiné morální a lidské faktory, které z dlouhodobého hlediska jsou pro život podniku přinejmenším stejně důležité. Takto encyklika upozorňuje na dnešní situaci, v níž křesťané mají správně působit.

Arcibiskupské gymnázium by mělo pro tento účel náležitě vyškolit a zacvičit mladé lidi a dát navíc mnoho dalšího. Dát výzbroj proti odcizení člověka, které je dnes časté a je spojeno se ztrátou smyslu života. Je důsledkem záměny prostředků a cílů.

Vzdá-li se člověk uznání hodnoty a velikosti osoby své vlastní a ostatních lidí, připravuje se ve skutečnosti o možnost těšit se z toho, že je člověk, a vstupovat do dobrých vztahů s jinými lidmi, pro něž ho Bůh stvořil. Odcizuje se člověk, který odmítne překonat sám sebe a prožít zkušenost sebeobětování a vytvoření opravdového lidského společenství, orientovaného na hlavní určení člověka. Tímto hlavním cílem je ale Bůh sám.

Jde rovněž o to, aby mladí lidé na přelomu třetího tisíciletí pozorně naslouchali Kristovu volání k práci na jeho vinici. Aby přijali odhodlaně, moudře a vědomě svou účast na poslání křesťanů. Nikdy nelze schvalovat nečinnost. Dnes by to byla však vina ještě větší.

Přeji arcibiskupskému gymnáziu, aby dobře vykročilo a přineslo do Kroměříže ducha kultivované a poctivé aktivity v dobrém. Aby odolalo také snahám četných nepříznivců, od kterých lze očekávat organizování a živení různých skandálů. Kteří se budou snažit zhoršovat výsledky práce tohoto gymnázia. Kteří budou chtít opět s posměchem křesťany vytlačit na okraj společnosti a tam je držet. Kteří systematicky budou ovlivňovat veřejné mínění proti pedagogům, vychovatelům a studentům, snažit se morálně je zdeptat, zastrašit, znechutit, znemožnit, vyvolat zevnitř protesty, zničit jejich autoritu a dobrou pověst, podstrčit jim ty nejhorší vlastnosti a úmysly, vtáhnout je do špatností, případně je čímkoliv zkorumpovat.

Studujeme-li dějiny, bylo tomu tak pokaždé, když se usilovalo o něco osvobozujícího, čistého a hodnotného. A dobré dílo se prosadilo vždy, pokud v jeho základě fungovalo křesťanské pravidlo: modli se a pracuj!

Jestliže se podaří, aby uvnitř Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži se skutečně posvěcovalo jméno Pána Boha, pak toto gymnázium přinese dobré ovoce, navzdory všem intrikám.

Přeji tomuto gymnáziu dobrý start, vysokou kvalitu a pevnou podporu všech, kdo usilují o rozvoj a tím i o mír okolo sebe.

Ať se Vám všem u nás, v centru Hané, líbí!