Duchovní život na AG

Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži je církevní škola, kterou v roce 1991 obnovil otec arcibiskup Mons. ThDr. František Vaňák.

Smysl našeho gymnázia je vymezen jejím zaměřením na zprostředkování křesťanských hodnot a ideálů.
Ježíš Kristus a jeho učení je základem výchovného projektu Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.
Výuka a výchova směřuje k rozvoji osobnosti studentů, k objevení skutečnosti, že rozvoj vzdělání a život z víry nejsou v rozporu, ale že se mohou vzájemně obohacovat.


Od tohoto poslání se odvíjí i duchovní život na gymnáziu:

Dokumenty církve, týkající se školství najdete na oficiálních stránkách Církevního školství ČR.


Osobní doprovázení

Duchovní vedení je sdílením zkušenosti víry ze strany doprovázejícího i doprovázeného v atmosféře vzájemné důvěry. Je příležitostí přijmout individuální duchovní pomoc nabízenou studentům v jejich vnitřním růstu prostřednictvím osobních rozhovorů a modlitby.

Službu osobního doprovázení zprostředkovávají: školní kaplan, který je spolu s jáhnem přítomen celý den na gymnáziu; dva externí kněží, kteří přicházejí zpovídat; pastorační asistentky; případně věřící vychovatelé a pedagogové gymnázia.


Výuka předmětu náboženská výchova

Předmět náboženská výchova je povinným předmětem na AG po celou dobu studia. Má následující hodinovou dotaci:

Předmět vyučují dva kněží, bratr jáhen a další čtyři vyučující s aprobací katolická teologie a s kanonickou misí.


Setkávání se zaměstnanci školy

Školní kaplan spolu s bratrem jáhnem a P. Arnoštem Červinkou se podílejí na duchovním doprovázení učitelů a zaměstnanců osobními rozhovory, několikrát do roka společným slavením mše svaté, udílením svátostí, duchovním vstupem na začátku pedagogických rad, možností víkendové duchovní obnovy, víkendového pobytu na horách, atd. Velmi dobře funguje komunikace, doprovázení a duchovní vzdělávání vychovatelů.


Setkávání se studenty školy

Studentům mimo výuku předmětu náboženská výchova a aktivit v rámci domova mládeže, jsou nabízeny pravidelné víkendové duchovní obnovy, víkendová setkání mimo budovu školy a víkendové duchovní pobyty biřmovanců. Poměrně dobře fungují společenství studentů jednotlivých ročníků. Duchovní se podílejí na organizaci seznamovacích pobytů prvního ročníku, na lyžařských výcvicích, školních výletech a na projektovém týdnu.

Tím, že školní kaplan, bratr jáhen a část týdne i P. Arnošt Červinka bydlí přímo na domově mládeže, jejich zapojení do dění na domově je velmi konkrétní a přínosné. Studenti mají možnost se kdykoliv s duchovními setkat, a to nejen při slavení svátostí, duchovních rozhovorech, ale i při sportu, úklidu atd.
Každoročně podle zájmu probíhají přípravy na svátosti - křest, sv. smíření, eucharistie a biřmování.


Co očekáváme od studenta církevní školy?

Pokud je věřícím nebo dokonce biřmovaným křesťanem, měl by vědomě a tvůrčím způsobem pomáhat rozvíjet ducha evangelia na škole, aby Kristus byl vnímán jako Ten, kdo je zde mezi námi a s kterým všichni spolupracujeme na dobrém a pevném společenství. Měl by posilovat dobré kamarádské vztahy, umět spojovat a sjednocovat, mít dobré srdce a pevný charakter, a mít nejméně takové známky, jaké odpovídají jeho nadání a vlohám. Měl by být i v očích ředitele, učitelů a školního kaplana někým, na koho je spolehnutí a komu na škole záleží.
Ti, kteří jsou od života církve vzdáleni nebo nepokřtění, by měli poctivě studovat a podle své svobodné vůle se podílet na směřování a atmosféře gymnázia.


V kterých směrech osobnostního růstu by měla škola studenta oslovit?

Laťka je u nás položena dost vysoko. Církevní škola má odpovědný úkol pomáhat ve všech směrech osobnostního růstu člověka. Mladý člověk, jak víme, roste a rozvíjí se tělesně, dále každým studijním rokem rostou jeho rozumové vědomosti a osobní schopnosti. Ale hlavní směr růstu je dán v mravní kvalitě jeho jednání, v rozlišování mezi dobrem a zlem, ve správném rozhodování a upevnění vnitřní svobody, v charakterové formaci, v růstu vztahu lásky k Bohu a k bližním. Kniha Genesis to vystihuje velmi konkrétně: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím..." (Gen 1,27). Úkolem člověka tedy je dorůst do podoby, která je v souladu se záměrem jeho Tvůrce. A ten v každém sleduje originál, nikoli karikaturu, kýč nebo napodobeninu.